...Dne 7.2.09...
Toho dne jsme vyrazily ven, respective já Scarka a Criwo. První v plánu bylo jít na hřiště za domem Scerky. Jenže nás do hlavy bacil v dáli se mračící obraz nám známé budovy. Narychlo jsme přezorali plány a vyrazily jejím směrem. Lehkým problémem se pro nás stala její vzdálenost on nás a taky trať kterou jsme museli zdolávat. Tratí bylo nehorázně velké pole.
Problémem bylo že pole bylo celé rozmoklé,...teda pro nás to problém být nemůže. xD Cestou se na naše boty kupily vrsty bahna a všelijakých sraček. S těma botama každá z nás vypadala jako terminátor. Chytaly jsme šílené výtlemy jedna z druhé, snažily si seškrábat to bahno. Nakonec jsme obešly pole cestou kolem.
Když jsme tam dorazily celé rozesmáte, otevřeli jsme si Crazy wolf a chipsy, které jsme před cestou koupily u čongů. Dobrá nálada se nás držela. Se sračkama na botách jsme vyrazily za hranice námi známého. Já posera jsem se dlouho rozmýšlela, ale prozkoumávat jsem se nakonec vydala taky . Holeny už ale byly dvakrát tam i zpátky. Nakonec mi obě zapoózovaly do objektivu telefonu. Nazvali jsme tu rozvalinu naším hradem a propadlinou ve ktérém leží naším královstvím. Dopili jsme stokrát slintané a žužlané pití a vyrazily nazdařbůh přez to šílené pole.
Bahna jsme měly až po kolena, nohy díky tomu byly těžké jak z betonu a zvedat je při každém kroku bylo docela posilování. :D a to jsme s tím zkoušely i běhat... Cesta byla dlouhá a náš výtlem ještě delší. nakonec jsme vyšly přez pole k lesu, přez les k posedu u Dobré vody.
Tam jsme si s přáním hodily kamínek do řeky. každá jsme si jeden nechala. my jsme tam ale jen tak nelenošily, umývaly jsme si boty, kalhoty, kamínky...Boty Hlavně! Sračce Scarce se to povedlo dokonale. Prostě éňo ňuňo. Ale drahá sestřička, sranda jen vzpomínat... Ona měla děravé boty a celou cestu nám čvachtala pochodový rytmus každým krokem.
Když jsme pak vycházely nejdelší cestou směrem k nám domů, našly jsme sáně. Nadšené jsme nejprve zkoušely jestli pojedou na bahně z kopce. Nejely. Malinko jsme je rozkřuply a kousek se odlomil. Ten kousek se pro mě stal převaděčem spojitosti a celou cestu jsem ho nesla jako výsost paní. Holky měly nést sáně. Strhlo se drama mezi holkama a po jeho dokončení sáně nikdo z nich nést nechtěl. Proto zůstaly tam. Převaděč spojitosti byl pak následně téže vyhozen.
Ty po mě kamenem, JÁ po tobě cihlou. ;-)
vaše Megram