...Zrůdnost dne...
Dnešní den byl docela vypjatý. Mám všeho docela pokrk, nejspíš nejvíc ale otce. Pro mnoho lidí nejspíš nic nového. Zažíváme s Terkou nejspíš něco podobného, nebo to teda aspoň tak chápu.
Dnes zrovna měl hloupé kecy, dvakrát se mě zeptal jestli budu hulit, a po mé rázné odpovědi Ne se připitoměle ptá: a co budeš dělat? Tohle mě štve. Štvou mě ty jeho kecy. Má i takovou drzost si stěžovat na naši práci. Že prý za ten den jsme mohli udělat celý pokoj ale že my se jen flákáme. CO Je mu KSAKRU Do toho? ON tam stejně bydlet nebude. Dokonce ho nechci už ani vidět. A on nám bude do toho ještě kecat. Budeme tam bydlet My! A my máme právo si protáhnout naší práci na jak dlouho chceme....
On to necháme, má v tom svém zakódovaném mozečku naprogramováno že prostě musí být všechno rychle, nehledě na kvalitu. Víte co??? Jak já mu mám rozumět? Já mám vždy trpělivosti až příliš. hodinu jsem si dělala úpravu na telefoně a několikrát jsem začínala znova. NEřekla jsem jediné sprosté slovo, neflákla jsem telefonem o zem a ani jsem se od toho nevzdálila. On si myslí že co nebude hned, nebude nikdy. Kur** jak mě se chce do něj kopnout.. Chce se mi do ucha zaječet že ho nebudu poslouchat dokud nebude mít pravdu. Lehce přeháním. Potřebuju se jen vyřvat a internet bohužel mi moc nepomůže v tom. Můžu to jen vypsat. To co ale je velké písmeno na klávesnici může být neuvěřitelný emociální výbuch a křik se vším všudy. Sláva bohu že mě lidé neslyší řvát a co nejméně vidí brečet....